Průvodce po Sarajevu: 9 věcí, které musíte znát před odletem

Publikováno 5. ledna 2020

Chcete-li aspoň trochu přičichnout k exotice Blízkého východu, máte nejbližší příležitost v Sarajevu. Ve městě, které je pro starší generace symbolem prvních zimních olympijských her ve východním bloku, a pro ty o něco mladší totálním selháním evropských bezpečnostních struktur během nemilosrdných válek v bývalé Jugoslávii.

I Sarajevo však vstává z trosek a láká turisty nejen z arabských států, ale i z Ameriky či Německa. Pojďte ho s námi objevit také vy.

Sarajevo letecky z Prahy

Do hlavního města Bosny a Hercegoviny se bohužel v současnosti nedá letět přímo.

Nejjednodušší je cesta přes Budapešť, odkud do Sarajeva létá společnost Wizz Air. Dopravu do Budapešti jsme už řešili několikrát.

Pokud zvolíme leteckou variantu, tak krásné je třeba spojení, během něhož se proletíme s naším národním přepravcem ráno v 7:20 do Maďarska, v 10:40 z Budapešti. V Sarajevu jste před polednem. Zpět je výhodnější letět v půl jedné ze Sarajeva a z Budapešti cestovat Ryanairem. Při cestě tam strávíte přestupem bez pár minut dvě hodiny, zpět o hodinu více. Pohoda.

Pokud byste i zpět letěli s ČSA, musíte čekat přes šest hodin. To je hodně na to, aby se člověk nenudil, a málo na návštěvu Budapešti. Ceny za zpáteční letenky se motají kolem tří tisíc korun.
Letecky do Sarajeva z okolních letišť

Z jižního Polska dává smysl letět z Katovic s přestupem v Kolíně nad Rýnem, nikoli však finančně. Nepodařilo se nám najít kombinaci, která by na nejbližší období stála méně než čtyři tisíce korun, spíše ale počítejte s tisíci pěti.

Daleko lepší je situace, pokud se rozhodneme letět z blízkého Německa. Ale i tady musíme počítat s přestupy, jen to vyjde levněji. Například z Berlína se dostanete na ceny i pod dva tisíce korun, v některých termínech i skoro k tisícovce. I tak ale budete přestupovat v Budapešti. Zkrátka, Budapešť je ideální pro cestování do řady destinací na Balkáně.
Do Sarajeva autobusem

Do Sarajeva se dá poměrně levně dojet autobusem, konkrétně Flixbusem.

Jednosměrné jízdenky z Prahy se dají sehnat běžně za ceny jen lehce převyšující tisíc korun. Problémem je spíše čas, který strávíte nejen v autobuse, ale i v přestupních městech. Nejrychlejší je jet přes slovinský Maribor. Například na termín, který jsme poptávali, stála jízdenky 1 228 korun, v Mariboru se čekalo rozumné dvě hodiny. Navíc mariborský autobusák je jen kousek od centra města, čas se dá rozumně využít, i kdyby byl delší.

V tomto případě nám nevyhovoval odjezd po půlnoci, takže jsme nakonec dali přednost o něco delšímu spoji, který vyjížděl z Prahy před polednem a na Maribor si nechali více času. Byli jsme v něm v osm, užili si nočního večerního života a pak pokračovali před půlnocí. V Sarajevu jsme byli v devět ráno a měli spoustu času na jeho prohlídku.

Při cestě zpět jsme přestupovali ve Štýrském Hradci. Kromě Sarajeva jsme tak poznali další dvě zajímavá města. Zpáteční jízdenka byla za 1378 korun.

Pro jistotu se zeptejte řidiče na správné odjezdové stání, protože do Bosny z Mariboru a do Štýrského Hradce zajíždí autobus, který není označený jako Flixbus, jedná se jen o smluvního partnera.
Do Sarajeva autem

Z Prahy do Sarajeva je to lehce přes tisíc kilometrů. Zručný řidič by tuto trasu díky dálnicím zvládl ujet za dvanáct hodin. Uvědomit si však musíte, že váš cestou čekají dvě hranice.

A na nich můžete při nešťastné shodě náhod strávit více času než jízdou. Zejména v době prázdnin v Německu se vydává na jih velké množství Turků, Albánců a dalších jižních národností, aby potěšili návštěvou své příbuzné. Naposledy jsme měli třeba štěstí v tom, že na maďarské hranici obcházel auto úředník a skutečné občany Evropské unie posílal dopředu k bráně určené právě pro majitele europasu.

K nákladům na pohonné hmoty si rovněž připočtěte maďarskou dálniční známku a mýtné na chorvatské dálnici. Až na objezd Budapešti však na těchto dálnicích bývá poměrně malý provoz a cesta rychle utíká. V Bosně vás mohou překvapit různé rekonstrukce tunelů, které tam probíhají takřka neustále, takže nejdelších může být posledních pár kilometrů. Anebo prvních, když se pokoušíte dostat z Čech a nejde to ani po D1, nejde to ani přes Havlíčkův Brod atd.

Cesta autem vás vyjde levněji než autobus až při třech cestujících.

Prohlíželi jsme nabídky na spolujízdy v nejbližším měsíci a žádný řidič se z Prahy do Sarajeva nechystal.
Sarajevo – Baščaršija

K orientu můžeme v současné evropské realitě přičichnout v každém druhém německém městě, ale v Sarajevu je více autentický, protože tam má hluboké kořeny. Každý turista by měl nejprve zamířit na starý bazar, který je v mapách zobrazen jako Baščaršija.

V překladu toto slovo znamená hlavní tržiště. A první trh zde byl otevřen v době, kdy ještě nebyla objevena Amerika. V době největšího rozmachu zde působilo přes deset tisíc dílniček a obchodů (17. století). I v minulém století měl bazar dvakrát namále – poprvé za vlády komunistů, kteří chtěli celou čtvrť zbořit a nahradit ji něčím moderním (jak byli “úspěšní”, můžete vidět v některých okrajových částech města). Podruhé během ostřelování Sarajeva v době Balkánských válek.

Naštěstí mocným docházel turistický potenciál tohoto místa, takže v posledních letech Baščaršija chytá druhý dech a potkávají se tam turisté z celého světa. Najdete vše, co čekáte – mešity (zejména Gazi Husrev-begovu), haman (lázně), krámky se stříbrem, lampičkami (vyrobené v Turecku, ale levnější než v Istanbulu), čajovny s vodními dýmkami atd. Jakýmsi centrem je náměstí s hodinovou věží.

Dojem nám trochu kazilo, že některé čajovny se přímo chlubily nabídkou alkoholu. V tom okamžiku nám došlo, že jde více o turistické pozlátko než o autenticitu. Obzvlášť, když všude zní hulákání Američanů a do zad vás bodají japonské selfie tyče.
Sarajevo a první světová válka

Atentát na Františka Ferdinanda d’Este, arcivévodu a následníka rakousko-uherského trůnu. To je další z událostí, které bychom si měli se Sarajevem spojit.

K této nemilé události došlo 28. června 1914 a stala se záminkou k rozpoutání války, která do té doby neměla obdoby a dostala přívlastek Velká.
Na místě, v ulici, která vede od Latinského mostu k největší mešitě v muslimské čtvrti, je pamětní deska.
Sarajevo a olympiáda

V Sarajevu se konala zimní olympiáda v roce 1984. První zimní v socialistickém státě. Bohužel necelých deset let po olympiádě se areál zapsal do bojů mezi Srby a Bosňáky. Z řady míst, kde sportovní klání probíhala, se město ideálně ostřelovalo. Výsledkem je, že procházka zdejším areálem je jedním velkým mementem doby.

Například v lyžařském centru je hřbitov bosenským vojákům, kteří zde mezi lety 1992 a 1995 zahynuli. Na řadu míst doposud najdete zbytky cedulí upozorňujících na minová pole. Naleznete i bývalé stupně vítězů, u nichž docházelo k popravám civilistů. Tři kilometry dlouhá bobová dráha je zarostlá mechem a vyzdobená sgrafity.
Pokud chcete cestovat po stopách olympiády, pak hledejte tato místa:
- Olympijský stadion Koševo – zde probíhalo zahájení a ukončení her, celý areál byl za války vypálen, ale dnes se tam opět hraje fotbal.
- Mount Trebevič – z hory nad Sarajevem vede bobová dráha, za války zde byla rozmístěna dělostřelecká baterie.
- Bjelašnica – v tomto pohoří probíhaly závody ve sjezdových disciplínách. Dnes zde vzniká top lyžařské centrum v zemi. Část disciplín probíhalo i v pohoří Jahorina, potom bojiště, dnes další lyžařský resort.
- Igman – zde probíhaly tuhé boje, před tím závody v klasických disciplínách, včetně skoků na lyžích. Bohužel areál chátrá i nyní. Pro milovníky ruin je to nejzajímavější místo, autem je to z centra 30 kilometrů.
Ubytování v Sarajevu

Ať už využijete Booking či Airbnb, dostanete se na podobné ceny. Příjemně překvapí, že místní pronajímají pokojíky, často i s vlastní koupelnou za méně než pětistovku (za dva a noc).

Nejnižší cenu jsme objevili mimo sezónu dokonce za 255 korun. Pokud jste ochotni utratit kolem osmi stovek, objevíte apartmány se vším všudy, se sedmdesáti metry prostoru a s pěkným výhledem. Za tisícovku pak přímo v centru města, tři sta metrů od bazaru a se snídaní navrch. V málokterém hlavním městě budete mít takovou nabídku za tak nízké ceny.

Samozřejmě počítejte s tím, že můžete a nejspíš i budete bydlet u muslimů, takže vás v recepci přivítá zahalená žena. Nás více překvapilo, že v našem hotelu se smělo ve veřejných prostorech kouřit.
Ceny v Sarajevu

I přes výše napsané o ubytování není Bosna a Hercegovina nejlevnější balkánskou zemí. Přesto je v Sarajevu Čechům příjemně a to nejen kvůli tomu, že se do dějin tohoto města, zejména architektury zapsalo i několik Čechů. Ceny jsou asi na osmdesáti procentech cen v Česku. Netýká se to snad jen alkoholu.

Půllitr zlatavého moku vás v částečně muslimské zemi vyjde v restauraci většinou na více než čtyřicet korun. V levných restauracích však pořídíte jídlo i pod stovku. Na bazaru však dáte i více než trojnásobek.

V obchodech, které jsou na každém rohu, dáte třeba za mléko kolem patnácti korun, za bílý chléb ještě méně. Poměrně levná byla zelenina. Benzín byl v létě asi o korunu levnější než v Česku.

Taxikáři nesmlouvali, většinou chtěli ekvivalent naší dvacky za kilometr. Moc se nedala uplatnit eura, museli jsme měnit na bosenské marky. Na tržišti bylo několik krámků, kde brali kartu.