SKRBLOG

Průvodce po Bari: 8 věcí, které musíte vědět před odletem

Pátek, 10. květen 2019, Michal Pavelka

Bari jsme loni zařadili mezi sedm jarních tipů roku 2018. Pojďme se na hlavní město středomořského Karibiku podívat podrobněji.

Průvodce po Bari | © Dreamstock

1 Do Bari letecky z Prahy

Loni bylo Bari ideální pro ty, kteří si nechtěli dopravu moc komplikovat, chtěli letět přímo z Prahy a bez nutnosti přestupu.

Přímé lety zůstaly zachovány a jejich cena je stále příznivá. Pokud je vám jedno, který den poletíte, začínají ceny zpátečních letenek lehce nad tisíci korunami. My si opět udělali jen prodloužený víkend, odlétali ve čtvrtek v 18:20, vraceli se v pondělí. Odlet z Bari v 8:55. Cena byla 1 314 korun.

Nejlevněji vás to vyjde, když si letenky koupíte přímo na stránkách Ryanairu. Pokud znáte svůj termín. V případě, že se chcete řídit zejména cenou, pak zkuste některý z vyhledávačů levných letenek.

V našem termínu ještě přicházela v úvahu nabídka Wizz Airu. Letět bychom však museli už ve středu večer, vraceli bychom se večer v neděli. Cena v době vyhledávání však byla přes dvě stě euro. Nejlevnější letenky s Wizz Airem v danou chvíli byly až na podzim.

Vyhledávač nám také našel kombinaci tam s Ryanairem, zpět s Wizz Airem. Od pátku do úterý, celková cena byla 2 281 Kč.

2 Do Bari letecky z okolních států

Obzvlášť pro ty, co bydlí na západě Čech, může být zajímavé trochu opomíjené letiště v Norimberku.

I odtud léta Ryanair do Bari. Například na květen jsme našli několik velmi zajímavých kombinací, při nichž nedáte za zpáteční letenky ani osm stovek. Ale jde skutečně o to, vyhodnotit si celkové náklady – dopravu do Norimberku, parkovné atp.

Kolem tisícovky se pohybují ceny nejlevnějších letenek z Berlína. Wizz Air i Ryanair létá do Bari i z Budapešti.

To může být pro změnu zajímavé pro Jihomoravany. Stejně tak se na cenu kolem tisícovky, v podzimních termínech ještě níže, dostanete při cestě z Vídně – s Wizz Airem.

Shrnutí: letů je dost, chce to trochu trpělivosti, časové pružnosti a kreativity.

3 Do Bari autobusem

Stále jsou mezi námi ti, co by chtěli cestovat, ale do letadla nikdy nevlezou.

Pro ty jsme aspoň teoreticky řešili, jestli se dá do Bari dostat po zemi. Flixbus takovou možnost samozřejmě nabízí, ale časově i finančně to není vítězství. Cesta trvá většinou kolem dvaceti čtyř hodin. Musí se přestupovat například v Boloni a nejlevnější jednosměrná jízdenka vyjde na necelé dva tisíce korun.

V našem termínu se dalo odjet například ráno v půl deváté, na místě byste byli druhý den před polednem. Zpět odjezd například v osm hodin ráno, v Praze byste byli chvíli po deváté hodině ranní druhý den.

Koukali jsme i na spolujízdy a světe div se, v našem termínu jel do Bari Němec z Drážďan a byl ochoten jet přes Prahu. Přispět na benzín však chtěl skoro tři a půl tisíce.

Orientačně jsme se podívali i na možnost jet vlakem. Cesta by také trvala den a i při využití nejrychlejší varianty by nás čekaly tři přestupy.

Průvodce po Bari | © Pixabay

4 Co vidět v Bari

Letěli jsme do Bari s představou romantického přístavního města a trochu nepřipraveni. Na místě však čeká město velikosti našeho Brna s rozvinutým průmyslem a s jedním z největších italských přístavů. Pokud jsme byli loni trochu vyvalení z počtu migrantů v Římě, tak v Bari jsme si chuť nespravili.

Samotné historické jádro – Barivecchia – je relativně malé a leží v severní části města. Kosmopolitnost podtrhuje skutečnost, že z několika desítek místních kostelů je nejúchvatnější bazilika svatého Mikuláše (Basilica di San Nicola), kde na přelomu prvního a druhého tisíciletí sídlil byzantský guvernér Itálie. Jméno bazilika získala po svatém Mikuláši z Myry, jehož ostatky zdejší námořníci ukradli v Myře, městě, které v současnosti leží v Turecku. Pravděpodobně jde o toho Mikuláše, který jako dobrotivý stařík obdarovává děti v Česku pár dnů před Vánocemi. Centrálním kostelem je katedrála San Sabino.

Další památkou je Castello Svevo (Švábský hrad), který slouží jako muzeum. Ale asi byste museli být fajnšmekři, abyste si byli ochotní celý den prohlížet výstavy místních archeologických nálezů, zejména keramiky. V západním křídle jsou o něco zajímavější sádrové kopie soch či archeologické vykopávky odkazující na byzantskou historii města.

Nejhezčí na Bari je to, co je zadarmo – procházky úzkými klikatými uličkami a zejména přímořská promenáda (Lungomare Perotti). Ta je opravdu jedna z nejhezčích v Itálii.

5 Do okolí Bari

Na intenzivní prožitky z Bari vám stačí jeden den, ale pokud se nechcete válet na pláži, měli byste vyrazit do okolí. Cílem číslo jedna je městečko Alberobello, které je od roku 1996 na seznamu UNESCO. A to kvůli svérázné architektuře – domkům s kulatými střechami ve stylu, kterému se říká trulli. V Alberobellu je jich více než tisícovka a dá se kolem nich procházet zdarma, a fotit a fotit. V některých se normálně bydlí, ale ve velké části jsou prodejny s čímkoliv, co by mohlo zaujmout turistu.

Z Bari se dá jet do Alberobella turistickým autobusem, odjíždí se buď moc brzy, nebo moc pozdě. Ale kombinace se dají vymyslet. Využijte stránky místního dopravce. Jedna jízda stojí osm euro. Levněji vyjde kombinace vlakem z Bari do města Putignano a odtud běžnou autobusovou linkou. Náklady jsou poloviční, ale trvá to dvakrát tak dlouho. Nemusíte však tak brzy vstávat.

Kousek od Putignana je největší krasový labyrint Itálie s názvem Grotte di Castellana. K němu se dostanete pohodlně vlakem společnosti Trenitalie. Soupravy vyjíždějí co chvíli, ceny lístků začínají na 3,20 eurech a dají se koupit i na internetu. Jen nám oproti loňsku zvedli ceny vstupného. Nejlevnější základní vstupenka do jeskyní je za 13,50 euro.

To by na prodloužený víkend mělo stačit, ale díky vyspělé vlakové dopravě se nabízejí i další cíle v okolí – například Lecce nebo Brindisi.

Původně jsme uvažovali i o zapůjčení malého stylového fiata, ale po prostudování veřejné dopravy jsme se rozhodli ušetřit. Na dva dny vycházel automobil na 2 300 korun. K tomu záloha 250 euro a poměrně vysoká spoluúčast – 2 318 euro. I při využití relativně drahých shuttle busů jsme velmi významně ušetřili, užili si pohodu bez nervů. Ne, při prodlouženém víkendu v Apulii se skrblík bez auta obejde a zážitkově se neochudí.

6 Doprava po Bari

Vlaky jezdí i od letiště. Jízda stojí pět euro. Je to nejrychlejší způsob. Ale nabízí se i různé shuttle busy, například námi prověřený Terravision. Jedna jízda je za čtyři eura a zaplatit se dá samozřejmě po internetu.

Pokud vám nevadí zdlouhavější doprava, můžete využít standardní linky městské dopravy. Ta je dost dotovaná.

Vzhledem k tomu, že jsme bydleli kousek od nádraží, místní veřejnou dopravu jsme nepotřebovali. Například od vlakového nádraží k San Nicolovi je to pomalou chůzí 23 minut. Kdybychom zkoušeli místní dopravu a nečekali na zastávce, tak osmnáct.

7 Ubytování v Bari

Programově jsme hledali ubytování blízko vlakového nádraží, abychom bez problémů procestovali město i blízké okolí. Mimo sezónu bylo dost možností a bez problémů jsme sehnali na Bookingu dvoulůžkový pokoj s vlastní koupelnou za cenu lehce přesahující českou tisícovku.

Samozřejmě pokoj a hlavně postel nebyly největší, ale my tam opravdu jen přespávali. V nabídce byly i levnější pokoje.

Za podobné peníze se dají sehnat soukromé byty i přes aplikaci Airbnb. Kolem našeho hotelu byly tři, většinou za 1 300 korun. Nespornou výhodou bylo, že ve všech se dalo vařit a ušetřit tak na stravování venku.

Kvůli článku jsme se zajímali i o ceny apartmánů na pobřeží. Ještě v dubnu byly nepatrně vyšší než v centru, ale na léto byly buď obsazené, nebo zhruba o padesát procent dražší.

8 Stravování v Bari

Jídlo nemusíte řešit, sice budete muset trochu zvednout rozpočet oproti tomu, kdybyste si mazali pomazánkové místo na toasťák.

V okolí nádraží i při cestě ke svatému Mikuláši je velké množství rodinných pizzerií. Často i podnik, který zvenčí vypadá jako špeluňka, nabízí vynikající pizzu. Kousek od našeho ubytování byla za cenu od šesti eur. Využijte například mapu TripAdvisoru s možností zatrhnutí výběru levné stravování.

Zrovna v Bari jsou restaurace dobře očekované, včetně fotografií a řady recenzí. Pozor na zdánlivé pohostinství. Předkrm, domácí víno, ani zákusek nejsou zadarmo. V řadě pizzerií ušetříte, když si jídlo koupíte u pultu a odnesete si ho sníst ven. To, že vás někdo obsluhuje, není zadarmo.

Ceny v italských obchodech už jsme tady komentovali několikrát. Třeba mléko k snídani jsme koupili za sedmdesát centů, chleba za euro, kilo banánů za euro dvacet. Láhev vína za necelá čtyři eura (to jsme čekali lepší), kupodivu levněji vyšlo naladit se před spaním pivem. Samozřejmě ne v restauraci, tam vyjde točené zhruba na čtyři eura.

Komentáře