Kdy se člověk stává dospělým

Klára Hrnčířská
Publikováno 9. března 2021
  1. Kdy se člověk stává dospělým

    Kdy se člověk stává dospělým podle společnosti

    Nejprve se podívejme, co je to podle většinové společnosti samotná dospělost. Kromě fyzické dospělosti se může jednat o emoční nebo mentální dospělost. Pro otázku dospělosti máme přímo samostatnou vědu, nazvanou akmeologie.

    Kdybychom vzali v potaz jen emoční a fyzickou stránku, lze říci, že každý dospějeme v jiném věku. Obecně se ale předpokládá, že se to týká věku kolem dvacátého roku života nebo o něco později.

    Přesný rok, kdy se stáváme dospělými, určuje zákon. Ten se liší podle konkrétní země. U nás je to osmnáct let, ale například v USA si musí lidé počkat do jednadvaceti. Od tohoto státem stanoveného věku se odvíjí vše od řízení auta až po možnost se vdát.

    Teď už ale opusťme společnost a podívejme se na emocionální stránku člověka.

  2. Kdy se člověk stává dospělým – vnitřní svoboda

    Nejprve začněme tématem svobody. Do osmnácti let za nás nesou odpovědnost rodiče, ale ve chvíli, kdy dovršíme osmnáctého roku, stáváme se samostatnými a odpovědnými za sebe sama. Alespoň po právní stránce.

    Jak je to ale po emoční stránce? Většina lidí čeká, že přijde s příchodem osmnácti nějaký výrazný zlom už jen sám o sobě tím, že máme narozeniny. To čím se ale skutečně stáváme dospělými, je schopnost vnitřně se odpoutat od rodičů a vykročit do života svým vlastním směrem se všemi dary, které nám kdy předali.

    Zkuste se ponořit sami do sebe a představit si před sebou mámu s tátou, najít k nim v sobě skutečnou vnitřní lásku a v harmonii jim poděkovat za život a za vše krásné, co vám kdy předali. Jestli v sobě máte vůči nim nějaké křivdy nebo výčitky nebo máte pocit, že snad v minulosti udělali něco špatně, odpusťte jim a přijměte je takové, jací jsou.

    Protože ve chvíli, kdy v sobě vůči nim chováte křivdu a jste schopni na ně ukázat s tím, že jsou takoví a takoví, pohybujete se stále v dětských energiích, které vám samotným brání dospět. Teprve až se dokážete podívat na rodiče s respektem, ale také jako na sobě rovné a uvidíte je jako lidské bytosti, které chybují, dokážete se na ně podívat s dospělým odstupem. Ve chvíli, kdy v nich stále vidíte tu mámu s tátou z dětství a nedokážete pochopit, že i oni nejsou dokonalí, pohybujete se opět v energiích dítěte, které vám brání dospět.

  3. Kdy se člověk stává dospělým – vzorce chování

    S tím jsou spojeny i konkrétní vzorce chování. Od malička sledujeme, jak se k sobě rodiče chovají určitým způsobem. Namísto toho, abychom tyto převzaté vzorce vědomě přijali a byli schopni s nimi nějakým způsobem pracovat, přejímáme je automaticky do nevědomí, aniž bychom byli schopni si je uvědomit a následně je projektujeme do vlastních partnerských a později rodinných vztahů.

    Teprve až si budete vědomi odkazu, který vám rodiče předali a budete se schopni rozhodnout sami za sebe na základě vlastních emocí a pocitů, můžete plně dospět.

    Abychom si uvedli příklad, představte si, že vaše máma každý večer seděla u televize a vyšívala, zatím co váš táta se věnoval něčemu v dílně nebo chodil s kamarády na víno. Vaše podvědomí si tento vzorec zapamatuje a bude ho později aplikovat na vlastní vztahy.

    To znamená, že podle vašeho podvědomí je projevem lásky a ideálně stráveným časem doba, kdy máma tráví čas doma a táta se jí nevěnuje. Podle toho si budete hledat i vlastní partnerku nebo vlastního partnera. Budete mít pocit, že by partnerka měla sedět doma nebo že by se měl partner věnovat během večerů svým vlastním věcem a nebudete zvažovat možnost, že byste spolu trávili čas. Přijde vám to přirozené.

    V takovém případě je nutné se zamyslet, zda vám tento vzorec chování vyhovuje nebo zda si přejete ho změnit, případně jak. Teprve až tyto vzorce přijmete jako svou součást, budete schopni se jich vzdát. Tady se opět vracíme k již zmíněné svobodě. Teprve až nás nebude vnitřně nic svazovat, můžeme říct, že jsme plně dospělými.

  4. Kdy se člověk stává dospělým – bloky z dětství

    S převzatými vzorci chování souvisí i bloky, které si neseme z dětství a které se promítají vůči našemu vlastnímu životu nebo vůči partnerským vztahům a také do našeho přístupu k tématu vlastní rodiny.

    Abychom si opět uvedli příklad, představte si, že jste jako děti často slyšeli, že ve chvíli, kdy se partnerům narodí dítě, přinese to sebou jisté finanční potíže. Jako dítě jste si tohle přesvědčení uložili do svého podvědomí a ve věku, kdy uvažujete o vlastní rodině, se jím řídíte, aniž byste si to uvědomovali.

    Může se stát, že si budete podvědomě hledat finančně zajištěného partnera na úkor jiným problémům, které ve vztahu budou, nebo nebudete chtít děti vůbec. Takové rozhodnutí není dospělým a svobodným rozhodnutím, dokud si neuvědomíte, že v sobě tahle přesvědčení máte, nepřipustíte si, jak moc vás ovlivňují a dodatečně si je nezpracujete. Pokud tak učiníte a znova se rozhodnete, že děti nechcete, je vaše volba tentokrát plně svobodná a v souladu s vaším nitrem.

    S tím jak se s podobnými tématy v sobě vypořádat vám poradí naše články Jak meditovatJak meditovat doma.


Zatím žádné komentáře

Napsat komentář


💵

Šetříme vám peníze. Ukazujeme, kde zbytečně přeplácíte.

🖋️

Nejsme žádní poradci. Jsme novináři, naši prací je předávat informace.

😊

Skrblík je zdarma. Financuje nás reklama, ne peníze čtenářů.

Jsme féroví. Doporučujeme jen to, čemu sami věříme.

🙏

Jsme lidi a chybujeme. Nepřesnosti se však snažíme rychle opravit.