Pavelkovo skrblení 1: Prostě jsem nakoupil pohledy už v Čechách

Michal Pavelka
Publikováno 27. dubna 2014

Někdy mám pocit, že jsem v životě více ušetřil, než vydělal. Samozřejmě to není pravda, přesto si myslím, že Skrblík by mohl být mým hobby.

Na úvod si dovolím představit některé své skrblíkovské kousky, díky kterým si myslím, že mám jakési morální právo založit si zde svůj seriál. Berte je samozřejmě s rezervou.

Rodina „ráda“ vzpomíná na můj notýsek, do kterého jsem si každý den zapisoval spotřebu vody, elektrické energie a plynu. Bylo to v dobách, kdy manželka byla na tzv. mateřské dovolené a my museli šetřit i na to, abychom si měli za co vyvolat fotografie z oslav narozenin dětí. Už je to dávno, ale zřejmě jsem s touto aktivitou skoncoval pro neustálé sabotáže ze strany manželky a později i potomků. Já, kluk z vesnice jsem dost dlouho nechápal, proč někomu nestačí jedna koupel týdně.

V těch samých dobách jsem se dostal pracovně do Norska. Draho je v něm v současnosti, na začátku tisíciletí v něm bylo ještě dráž. Odmala jsem byl naučen posílat babičkám pohlednice. Jak to ale udělat, když pohled i se známkou vycházel na více než stovku? Prostě jsem nakoupil pohledy už v Čechách, v antikvariátu a v Norsku investoval jen do poštovních známek. Dodnes vzpomínám, jak se babička chlubila sousedkám pohlednicí z Bergenu a samozřejmě také tím, jak má zcestovalého vnuka. Při tom já, jak tušíte, v Bergenu nikdy nebyl.

Rád cestuji a aspoň občas rád přespím v nějakém lepším hotelu. Booking.com, aukro, to zvládne každý. Mně se už dvakrát podařil lepší kousek – nechal jsem se zaregistrovat na lékařský kongres, byť nejsem lékař. Pořádá se jich hodně a jezdí na ně mnoho lidí. Často je pořádají firmy, které k nám dovážejí léčiva, přístroje, kontrastní látky. V davu se ztratíte, na přednášky nechodíte, o to dříve se však objevujete na rautech, večeřích a snídaních. Jen si musíte dát bacha, aby si k vám nepřisedl někdo, kdo by s vámi chtěl konzultovat vaše poslední zkušenosti s léčením Truvadem apod.

Určitě „s láskou“ na mě vzpomíná většina mých přítelkyň. Nikdy jsem je nerozmazloval. Většinou byly dost emancipované, takže jsem neviděl důvod, proč bych za ně měl platit v restauracích. Má první věta po zasednutí ke stolu zpravidla zněla: „Tak kdo dneska platí?“ Ideální byla odpověď: „Dnes já.“ To pro případ, že by nebyl důvod scházet se podruhé.

Doufám, že jsem si vás získal hned ve svém prvním příspěvku, obzvláště lékaře a pokryteckými gentlemany rozmazlené ženy. Příště už budeme pokračovat vážně. Zaregistruji se na Skrblíkovi, otestuji některé jeho funkce. Chystám se přiznat, kolik beru, kolik mi přiznává moje manželka, prozkoumám své účty a začnu vymýšlet, jak platit za některé služby méně. Docela se na tohle dobrodružství těším.

Michal Pavelka


Zatím žádné komentáře

Napsat komentář

Další články z kategorie Pavelkovo skrblení


💵

Šetříme vám peníze. Ukazujeme, kde zbytečně přeplácíte.

🖋️

Nejsme žádní poradci. Jsme novináři, naši prací je předávat informace.

😊

Skrblík je zdarma. Financuje nás reklama, ne peníze čtenářů.

Jsme féroví. Doporučujeme jen to, čemu sami věříme.

🙏

Jsme lidi a chybujeme. Nepřesnosti se však snažíme rychle opravit.

Rubriky
O nás