Jak poznat bedlu
Při chůzi lesem nebo po louce jste narazili na houbu, která by sice možná mohla být bedlou, ale vy jste si tím nebyli jistí, a tak jste ji raději obešli. Těsně za zahradou vyrostlo cosi, co také vypadá jako bedla, ale vy se domníváte, že v zahradách bedly nerostou, tak jste nechali svému osudu. Co z toho byla chyba a co byl správný krok? To vám Skrblík hned prozradí!
- Jak tedy poznat bedlu?
- Jak poznat vysokou bedlu?
- Jak poznat bedlu jedovatou?
- Jak poznat bedlu červenající?
- A jak poznat bedlu zahradní?
1Jak poznat bedlu
Bedla je houbou s poměrně snadnou identifikací. V lese či na louce můžete narazit na dva jedlé druhy bedel. Jde o bedlu vysokou, která je opravdu vysokou a mohutnou, nádherně vonící houbou. Pak jde o bedlu červenající, která je menší, voní o něco méně a při rozkrojení nebo poranění dužnina zčervená.
Mimochodem, v obou případech jde o velmi chutné houby. Bedla vysoká je masitější, jsou z ní vynikající řízky v trojobalu. Bedla červená se zase mnohem lépe hodí na přírodní řízky nebo na bedlové škvarky. Má totiž méně hmoty i vody v ní obsažené.
Bedla má štíhlou nohu vyrůstající z kuličky. Klobouk je pokrytý šupinami. Bedla má svou typickou bedlovou vůni.
2Jak poznat bedlu vysokou
Vysokou a opravdu mohutnou houbu s názvem bedla vysoká nebo bedla jedlá poznáte snadno. Jiná taková u nás totiž neroste.
Klobouk
Klobouk bedly vysoké může mít 10 – 40 cm v průměru. V mládí je uzavřený do vejčitého tvaru. Postupně rozvíjí do kužele, nakonec do zcela rovného, plochého tvaru. Bedla je typická měkkými hnědými a velkými šupinami na povrchu klobouku, přičemž uprostřed klobouku je tmavý hladký hrbolek.
Noha
Noha (třeň) je válcovitá, světlá, snadno vylomitelná, po odrostení klobouku na ní zůstává tzv. sukýnka. Spodní část nohy je kulovitá (nikoliv otevřené vajíčko!). Noha je v mládí vevnitř vatovitá, později dutá. A poměrně tuhá. Vysoká může být až 40 cm.
Výskyt
Bedla vysoká naroste hojně v listnatých i jehličnatých lesích, převážně však na jejich prosvětlených okrajích a mýtinách. Roste i na loukách okolo lesů.
Dnes je možné si koupit sadbu vysoké bedly a vysít si ji pohodlně i na zahradě. Stačí jí místečko někde mezi stromy a více vláhy. Od vysetí potřebuje bedla k první úrodě 2 roky.
3Jak poznat bedlu jedovatou
Jedovatých bedel je několik druhů. Například bedla ostrošupinná nebo bedla zahradní. Bývají prudce jedovaté. Naštěstí ale také dobře odlišitelné od jedlých druhů bedlí. Někdy se jim říká bedličky, protože jsou většinou drobné. Ale po rozřezání nezčervenají. Bedla zahradní je ve velikosti i v barevnosti výjimkou.
Bedla ostrošupinná
Tento druh bedly je v houbařských atlasech označován i jako bedla drsná, bedla ostrolupenná, bedla ostrošupinatá nebo bedla vidlená (Lepiota sapéra). Ale nemějte strach, od jedlé bedly ji poznáte snadno.
Je bedle (červenající) sice podobná, ovšem klobouk má pokrytý rozpraskanou pokožkou a drobnými, vzhůru odstupujícími ostrými šupinami. Barva klobouku je červenohnědá až kaštanově hnědá. Roste ne moc hojně, proto jste ji třeba ještě ani nepotkali. Narazit na ni můžete v lesích i mimo les, například podél cest a na rumištích.
Bedla zahradní
Tato mírně jedovatá bedla nese také název bedla jedovatá nebo bedla česká. Klobouk mívá 8- 16 cm v průměru a bývá dosti masitý. V mládí je klobouk červenohnědý, někdy zcela do hněda. Později pokožka klobouku rozpukává od kraje ke středu a tvoří odsávající šupiny. Díky nim prosvítá bílý papírově vláknitý podklad. Na středu vždy zůstává klobouk jednolitý.
Lupeny bývají nejdříve bíle, později hnědě skvrnité. Noha je celkem vysoká, 10 – 18 cm. Nejdříve je bílá, později okrově hnědá, dutá. Může mít v průměru až 3,5 cm. Dole je rozšířený do nápadné kuličky či hlízy, která může mít až 6,5 cm v průměru.
Po rozříznutí se bedla zahradní na vzduchu zbarvuje nejdříve do pomerančova, později do červena. Ovšem ne tak intenzívně jako bedla červenající – ta je navíc drobná.
Bedla zahradní se vyskytuje v zahradách a parcích, na kompostech a na dobře hnojených půdách. Takže mimo les a jeho nejbližší okolí bedly raději nesbírejte. A na zahradě berte jen tehdy, když jste si je tam sami vyseli.
4Jak poznat bedlu červenající
Bedla červenající je drobnou voňavou bedlou, která po rozřezání nebo jiném poranění výrazně zčervená, a to jak v klobouku, tak v noze. Říká se jí také bedla krvavějící nebo bedla třepivá. Někteří mykologové její konzumaci nedoporučují. Byly na ni totiž zaznamenány alergické reakce (podobně jako na václavky).
Klobouk
Šířka klobouku je ve stádiu zralosti 6 -16 cm. klobouk je též nejdříve kulovitý, později klenutý, většinou až plochý. S malým hladkým hrbolkem ve středu. Soustředně jsou na něm uspořádané velké šupiny.
Noha
Ta může dorůst do 8 – 18 cm a její průměr může dosáhnout až 1,2 cm. Noha je tuhá, dole vyrůstá z kuličky neboli hlízy. Prsten (sukýnka) je posuvný. Noha je bělavá, později okrově hnědavá. A lze ji snadno vylomit.
Výskyt
Nejčastěji ji potkáte v srpnu a v září v listnatých i jehličnatých lesích, ale také v zahradách a parcích, většinou pod listnatými stromy. Pro jistotu ji však sbírejte jen v lesích a na jejich okrajích.
5Jak poznat bedlu zahradní
Jak už jsme zmínili, bedla zahradní je druhem bedly, která je mírně jedovatá. Je poměrně velká, větší než bedla červenající. Ale menší než bedla vysoká. Po poranění zčervená, ale jen mírně. Bedla červenající mění barvu mnohem intenzivněji. Bedla vysoká nemění barvu vůbec.
Bedlu zahradní potkáte mimo les, kdežto jedlou bedlu vysokou a červenající převážně v lese nebo na jeho okrajích.
Takže co byla chyba? Obejít bedlu v lese. Naopak správný krok byl nevšímat si bedly za zahradou (pokud jste si ji tam tedy sami nevyseli).