Pavelkovo skrblení 100: Jak ušetřit na dálniční známce

Děti dorostly, pořídily si řidičák a čím dál častěji se mi začalo stávat, že jsem se nezapsal včas do naší domácí knihy jízd a tudíž musel cestovat pěšky nebo vlakem.

Nakonec jsem se nechal přesvědčit ke koupi dalšího auta. Jako skrblík v tom nevidím žádné výhody. Přesto jsem hned začal pátrat, jak ušetřit aspoň na jedné dálniční známce. Rozhodně jsem nechtěl jít cestou předplacení si nějakého deníku či týdeníku, takže jsem nejprve googlil, jestli neexistuje nějaká množstevní sleva.

Tak nic, nikde jsem nenašel akci s názvem „dvě za cenu jedné“,  zato na mě vyskakují nabídky typu: utraťte u nás jedenáct tisíc korun a dostaneme dálniční známku zdarma.

Zasedla rodinná rada a začali jsme vyhodnocovat, jestli vůbec jezdíme po dálnici. Mladší syn nejčastěji míří do Brna, starší zase do Mladé Boleslavi. Ne, že by se dálnici vyhnout nedalo, ale je to trochu na palici. I já při cestách za rodiči už odmítám jezdit po okrskách.

Sice v tomto roce přibylo několik neplacených úseků dálnice, ale žádný z nich nevypadá na to, že bychom ho využili.

Nebudu zastírat, že dálniční známky nakonec budeme mít dvě. Chlapci se na jednu složí.

Ale existují i jiné, nelegální metody, jak za dálniční známku ušetřit. Jeden známý například používá tzv. přenosnou dálniční známku. Má ji zespodu namazanou indulonou, aby šla snadno sloupnout a přenést do druhého auta. Jiný pro změnu v lednu koupí známku týdenní a doufá, že se mu celníci s dalekohledem nebudou věnovat, když aspoň nějakou známku má.

Je to však o jednom lapení. Jízda s neplatnou známkou stojí na místě až pět tisíc korun, ve správním řízení až dvakrát tolik.