Pavelkovo skrblení 97: Moje zkušenosti s PolskiBus a EcoLines

Zatímco autoři Skrblíka zkoušeli cestovat s Flixbusem, já se synem testoval dva jiné provozovatele dálkových autobusů. Z Tallinu do Rigy a poté z Rigy do Varšavy jsme jeli se společností Ecolines. Sice zajíždí i do několika českých měst, ale většinou své linky provozuje v Pobaltí, na Ukrajině, případně v přilehlých oblastech Ruska.

Dálkovým linkovým autobusem jsem jel po dlouhé době a nová zkušenost byla zpočátku pozitivní. Měl jsem dost prostoru pro nohy, sedačky byly polohovatelné do stran i horizontálně. Přede mnou displej s fungující navigací, nabídkou hudby i několika desítkami filmů s různými jazykovými mutacemi. Cesta ubíhala, bylo mi skoro líto spát. Po palubě se pohybovala stevardka používající několik jazyků. Občerstvení bylo cenově vyhovující. Celou cestu nám fungovala wifi. Autobus jel na čas. Cesta z Tallinu až do Varšavy stála něco málo přes tisícovku.

Přes den jsme si udělali program v polském hlavním městě a poté pokračovali do Prahy se společností Polski bus. To byla úplně jiná káva. Přijel se zpožděním skoro hodinu, na jeho palubu se nás vměstnalo osmdesát. Sedačky prakticky nešly sklopit, do uličky se vysouvat nedaly. Wifi fungovala jen patnáct minut, stevardka nebyla, řidič mluvil jen polsky a nejel právě bezpečně. Chyběl displej. Jízdné odpovídalo – přišlo jen na 370 korun.

Pro zajímavost – do Tallinu jsme se dostali tak, že jsme odletěli do Helsink s Českými aeroliniemi za dva tisíce a po třech dnech ve finském hlavním městě přepluli na trajektu. Jak v Helsinkách, tak v Tallinu jsme k ubytování používali službu AirBnB. Vždy se vyplatilo rezervovat si dopravu předem. Na trajektu byla díky tomu úspora takřka poloviční oproti situaci, kdy bychom si jízdenku koupili na místě.