Průvodce po Temešváru: 10 věcí, které musíte vědět před odletem

Publikováno 6. prosince 2019

Rumunsko je už po desetiletí zemí, do kterého jezdí fajnšmekři kvůli horám, krasovým oblastem, dunajské deltě, Černému moři. Díky českým vesnicím mnozí znají Banát. Stranou zájmu by však neměla zůstávat i některá města. Pro tentokrát jsme pro vás vybrali Temešvár, rumunsky Timișoara. Mimo jiné je ideální zastávkou právě pro ty, co cestují do Banátu.

Temešvár letecky z Prahy

Přímou linku z Prahy do Temešváru momentálně v žádném seznamu neobjevíte.

S jedním přestupem se však cesta i z Prahy zvládnout dá. My využili například solidní spoj, když jsme letěli v sobotu ráno z Prahy do Milána Ryanairem a po třech hodinách čekání v Itálii se přesunuli do Temešváru. Celkově jsme na přepravu potřebovali asi šest a půl hodiny. Zpět jsme letěli ve středu před polednem Wizz Airem do Benátek. V Benátkách jsme čekali skoro čtyři hodiny a zpět v Praze byli před pátou hodinou odpoledne. Cena čisté zpáteční letenky bez zavazadel byla 1 240 korun.

Kombinací se nabízejí desítky, ale odradí většinou dlouhý čas čekání na přestup. Při většině kombinací se nabídne právě Milán, ale můžete si zaletět třeba i do dánského Billundu (a pohrát si s legem), tato trasa často vyjde i nejlevněji. O možnostech Billundu jsme psali, kdybyste si skutečně chtěli výlet zpestřit.
Temešvár letecky z okolních letišť

Mnohem smysluplnější je letět do Temešváru z letišť ležících v blízkosti českých hranic. Bezkonkurenčně nejlevnější je Německo. Wizz Air například nabízí v některých termínech letenky z Norimberku i za ceny nižší, než je pět set korun. A to jde o přímou linku. Žádné noční lety – odlétá se odpoledne, tam i zpět cesta trvá hodinu a tři čtvrti.

Přímá linka Wizz Airu létá i z bavorského Memmingenu, odtud je to však asi dvakrát dražší.

Pro ty, co bydlí v blízkosti polských hranic, vyjde zhruba na stejné peníze let z Katovic, zde však musíme opět kombinovat a složitěji hledat spojení s rozumným časem na přestup. Přestupním letištěm bude nejčastěji opět to milánské.

Z Rakouska nebo Slovenska spojení nedávají smysl. Vždyť už jste na půl cestě a stejně byste museli přestupovat, ať už v Miláně nebo dokonce v Londýně.
Temešvár vlakem

Problémem není cestovat do Temešváru po zemi. Jednou z možností je vlak. Nám se například líbil spoj použitý v pátek.

Ráno v 7:50 Metropolitanem do Budapešti a odtud přímo přes celé Maďarsko do Temešváru. Jedinou komplikací je nutnost přeběhnout v Budapešti z nádraží Nyugati na nádraží Keleti.

Když vlaky jedou na čas, máte asi dvacet minut rezervu. Vyplatilo se nám koupit si jízdenku přes aplikaci Českých drah do Budapešti a pak další od společnosti Máv z Budapešti do Timisoáry. Ceny jízdenek Českých drah se pohybují od sedmi do šestnácti stovek, maďarsko-rumunská část cesty vás vyjde na 357 Kč€15–714 Kč€30.

Pokud chcete cestovat levně, musíte nakupovat včas a nevybírat si sedadla v dražších oddílech. S naším spojem jste na místě po deváté hodině večer.

Jinou variantou je cestovat přes Vídeň, nemáme s ní však zkušenost. Určitě vás ale v průměru vyjde dráž minimálně o tisícovku.
Temešvár autobusem

Třináct hodin trvá cesta do Temešváru Flixbusem.

Z Prahy jezdí dokonce přímá linka. Z Florence vyjíždí například v pátek v půl osmé ráno, na místě jste díky časovému posunu před desátou večer. Přímý spoj je však poměrně předražený.

V našem termínu byla jedna jízda nabízena za skoro 1 500 korun. Spíše se vyplatí jet s přestupem v Budapešti nebo Vídni. To se dostanete na takřka poloviční cenu. A cestu si prodloužíte o hodinu až dvě.

My jsme chtěli jet v pátek přes noc – v devět hodin večer s Florence, přes Vídeň, 928 korun a na místě v 13:20 v sobotu.
Temešvár autem

Cesta autem se vyplatí, když pojedete minimálně tři. Z Prahy a zpět je to takřka 1 900 kilometrů. Při spotřebě našeho auta a současné ceně benzínu jsme si náklady jen na pohonné hmoty spočítali na 3 723 korun českých.

K tomu je však potřeba připočítat i peníze za dálniční známky na Slovensku a v Maďarsku a za silniční známku v Rumunsku. Dohromady tak další tisícovka. A to jsme nezapočítali amortizaci vozidla, případně náklady na opravy.

Hledali jsme, jestli existují tímto směrem nějaké spolujízdy. Tak ano, ale spíše výjimečně. Při psaní článku jsme na nejbližší týden nalezli jedinou, ale za velmi pěknou cenu 675 korun.
Temešvár – chrám a hrad

Říkáte si, proč vlastně Temešvárem ztrácet svůj drahocenný čas? Pokusili jsme se najít několik důvodů, proč do Temešváru jet.

Prakticky každou naši návštěvu jsme začínali (a někdy i končili) v pravoslavném chrámu Tří hierarchů (míněni jsou svatí Basileos Veliký, Řehoř Bohoslovec a hlavně Jan Zlatoústý). Vzorem pro tento kostel byla slavná istanbulská Hagia Sofia (která se však později stala mešitou).

Chrám vypadá jako historický, ve skutečnosti byl dostavěn až po druhé světové válce. To mu však nic neubírá a patří mezi nejkrásnější pravoslavné stánky, které můžete v neruské části Evropy navštívit. Vejde se do něj skoro čtyři tisíce věřících a vyzdoben je klasicky. Jeho nejvyšší věž je vysoká přes osmdesát metrů, lipový ikonostas zaujímá plochu sto třicet metrů. Neplatí se žádné vstupné, ale je slušné koupit si aspoň svíčku a zapálit ji. Rumuni nejsou nijak úzkoprsí, přesto se doporučuje vhodný oděv. Ve fotografování nás nikdo neomezoval.

Našinec by za běžných okolností neměl vynechat zdejší hrad Huniade rozkládající se na adrese Piaţa Huniade 1. Pokud nejste fajnšmekři, nezaujme vás ani architekturou, ani historií, ale tím, že se v něm nachází Muzeum Banátu.

Bohužel je už několik měsíců v rekonstrukci a ani místní nám nebyli schopní prozradit, kdy se zase otevře. Přesto některé výstavy dál běží, jen pro vás nebudou mít takové kouzlo.
Další památky Temešváru

Od pravoslavné katedrály standardně přecházíme přes Náměstí Svobody Piaţa Libertăţii (v jeho dolní části jsou neplacené a poměrně luxusní záchody) spletí historických uliček na nejhezčí místo – na Náměstí Sjednocení (Piața Unirii).

Vévodí mu sice katedrála sv. Jiří, ale nám se mnohem více líbí domy po jeho obvodu. A také hospůdky se zahrádkami. Náměstí má dvě vady. Budovy se opravuji pomalu, takže vidět ho bez lešení je takřka bez šance. Také se komunistickým plánovačům úplně nezadařilo, když za těmito krásnými, barevnými domy postavili vyšší nevzhledné paneláky.
Temešvár – festivaly

Doporučujeme vyrazit do Temešváru v době, kdy se ve městě koná některý z festivalů.

Díky kosmopolitnosti, mísení kultur, historii a velkorysosti zdejších obyvatel mívají skvělou atmosféru. My se například nachomítli u festivalu jazzu, který byl na začátku července. Pódia byla na velkých náměstích i v zapadlých uličkách. Asi nejmohutnější je TIMISOARA’S DAY, který bývá na přelomu července a srpna. Na konci prázdnin je zase Opera a operetta festival nebo filmový festival střední Evropy.

Akce sledujete na stránkách temešvárského informačního centra.
Ubytování v Temešváru

Ve větší skupině jsme si pronajímali pokoje v několika místních hostelech. Dva jsou přímo v centru města a ceny mají totožné. Po přepočtu na české koruny stálo jedno lůžko lehce nad dvě stě padesát korun. V ceně nebyla snídaně, ale v obou byly solidně vybavené kuchyňky.

Přímo v centru jsou také dva hotely, v tom levnější stojí dvoulůžkový pokoj skoro 1 300 Kč, ale přes Booking i Airbnb se kousek od náměstí dají pronajmout apartmány, noc v nich pro dva lidi stojí něco málo přes osm stovek. Za tu cenu seženete v docházkové vzdálenosti od centra solidní tříhvězdičkové hotely. Příkladem je třeba Casa Palace. Necelých devět stovek, bohužel snídaně se musí doplácet (asi stovka na jednoho).
Ceny v Temešváru

V Temešváru jsou ceny srovnatelné s krajskými městy v Česku, oproti Praze je tam turistovi asi o čtvrtinu příjemněji. Ve fast foodech se najíte asi za stovku, v běžné restauraci tak za dvě, obzvlášť v historickém centru.

S cenou piva to nepřehánějí, natočený půllitr se dá sehnat kolem třiceti korun. Ceny v obchodech jsou rovněž srovnatelné s našimi. Mléko bez akce za dvacku, chléb od dvanácti korun. Levnější je zelenina, brambory i ovoce.

Po městě se dá bez problémů chodit pěšky, ale pokud se popovezete místní dopravou, bude vás jedna jízda po přepočtu stát necelých patnáct korun. Taxikáři chtěli za kilometr jízdy rovněž kolem patnácti korun. Nikdy jsme neměli pocit, že by se nás někdo pokusil okrást.

Naopak ztracenou peněženku nám z benzínky dovezli autem skoro až do hotelu. Většina lidí má o Rumunech díky pražských kapsářkám velmi zkreslené představy.