Průvodce po Eilatu: 8 věcí, které musíte vědět před odletem

Michal Pavelka
Publikováno 2. srpna 2019

Nejlevnější cesta do Izraele vede přes Eilat. A to přímo z Prahy a přímým letem. Ryanair už nabízí lety na podzimní a zimní termíny, takže byste neměli váhat.

  1. Průvodce po Eilatu | © Dreamstime

    Letecky do Eilatu z Prahy

    V době psaní jsou letenky na konec října, na listopad či prosinec většinou za 1 253 korun (jeden let).

    Některé lety jsou za něco málo přes tisícovku, těsně před Vánoci i za tři tisíce. Z Prahy se odlétá například v pondělí či v pátek ve 13:20, na letos otevřeném Ramonově letišti jste v 18:30.

    Zpět se letí opět v pondělí a pátek v 19:20. V Praze jste v půl jedenácté.

  2. Letecky do Eilatu z okolních letišť

    V době shánění letenek na letošní podzim byla Praha nejlevnější.

    Kombinace nejlevnějších letenek nás z našeho hlavního města vyšla dokonce na 1 827 korun. Na druhém místě byla Budapešť, o osm korun dražší. Opět s Ryanairem. Odlétalo by se ale ve středu v sedm hodin ráno, návrat ve 14:40 v sobotu.

    Do stejné destinace létá irský nízkonáklaďák i z Krakova. O stovku dráž. Odlétá v úterý, vrací se v sobotu. Časy jsou podobné jako z Budapešti. Na stejné peníze vyjde i Berlín.

    Jen nezapomeňte, že s Ryanairem se musí v současnosti platit i za příruční zavazadlo. Reálná cena letenek je tak zhruba dvojnásobná.

  3. Jak se dostat z letiště do Eilatu

    Máme zkušenosti ještě ze starého letiště Ovda, takže spíše odhadujeme, jak to bude vypadat tento podzim. Pravděpodobně se sem přesunul Eilatshuttle, který z Ovdy jezdil do centra města za osm dolarů. Navíc nabízel i další trasy – do Tel Avivu (25 dolarů), do Jerusalema (25 dolarů). Do budoucna má Ramonovo letiště ambice obsluhovat i přilehlé Jordánsko a Egypt a tomu se místní přepravci rychle přizpůsobí.

    Zkušenosti prvních cestujících dokonce hovoří o tom, že ještě měsíc před psaním článku shuttle jezdil zdarma, tak doporučujeme nic nerezervovat předem a počkat si na aktuální situaci, případně sledovat stránky shuttlu.

    Autobusy nikdy nejezdily v dané časy, byly přizpůsobeny příletům letadel a odjížděly, až když měli řidiči pocit, že jsou naloženi všichni, co by měli jet.

  4. Co dělat v Eilatu?

    Eilat sám o sobě je především přímořským letoviskem se všemi klady a zápory. Místní se chlubí, že zde svítí sluníčko 365 dní v roce, ale pravdou je, že se jedná spíše jen o 360. Tak snad nebudete mít smůlu a právě vy nechytíte těch pět deštivých dnů.

    V létě tu bývá narváno, ale v zimě byla situace únosná. Zatímco v létě kapacita hotelů stále nestačí, v zimě je z čeho vybírat. Výhodou je i skutečnost, že u pobřeží Rudého moře zůstává po většinu roku i voda teplá, i v lednu měla příjemných 21 stupňů. Užít si mohou zejména ti, co milují potápění a šnorchlování.

    Pro Čechy jde vedle Egypta asi o nejdostupnější destinaci, která změní názor na tento typ trávení volného času. Kdo se bojí, může zkusit aspoň výlet lodí, která má prosklené dno. Velkou atrakcí je i Delfíní útes, v němž můžete v takřka přirozeném prostředí pozorovat delfíny. Můžete s nimi plavat, šnorchlovat anebo si je jen prohlížet z mola. Pro skrblíka je problém cena – základní vstupné je 69 nových šekelů, skoro čtyři stovky. Za potápění s delfíny ale už dáte třeba 349 šekelů.

    Vyprdněte se na taxíky, do parku dojíždí například autobusová linka číslo 394. Většinou každou hodinu. Pro zajímavost – konečnou má v „hlavním městě Negevu“, městě Beer Sheva a jede kolem negevského nukleárního centra. Jízdenka do Beer Shevy stála 51,5 šekelů.

    Zkuste se zorientovat v izraelském Idosu. Za prvé zjistíte, že Izrael je, co se týká služeb, vyspělejší než leckterá evropská země a také že je poměrně malým státem, v němž z jednoho bodu lze cestovat prakticky do jakéhokoliv dalšího.

  5. Průvodce po Eilatu | © Pixabay.com

    Výlet do Jordánska

    Ať už ze zvědavosti nebo kvůli šetření můžete Eilat využít i k výletu do Jordánska nebo Egypta. Anebo se rovnou můžete ve vedlejším státě ubytovat a Eilat použít jen jako místo přistání. Na hranice se nejlépe dostanete taxíkem. Stejně tak jako od hranic. Jen náklady budou na každé straně jiné, a to se týká ubytování i dopravy. Zatímco k izraelské hranici se platí asi kolem 24 korun za kilometr, od nich podstatně méně, záleží na tom, jak hodně jste ochotní smlouvat.

    Zkušenost máme zejména s Jordánskem. Hraniční přechod se jmenuje Arava a přechází se do jordánského města Akaba (Aqaba), na které jste se předtím dívali z Eilatu. Obecně platí, že vždy musíte počítat s tím, že při přechodu přes hranice musíte být hodně trpěliví – hodina dvě tady není žádnou výjimkou, i když jste “na čáře” sami. A platí to jak pro stranu izraelskou, tak jordánskou. Důležité je mít s sebou pití a pokrývku hlavy i šátek, může se totiž stát, že čekat budete na sluníčku a v pěkném vedru.

    A ještě jedna věc – je dobré si těsně před cestou ověřit podmínky přechodu přímo na daném místě: ceny víz apod., situace se často mění.

    Nicméně platí, že pokud nevypukne nějaká válečná situace, nikdo vám v cestování bránit nebude. Jen si to možná nechá zaplatit. A tady hodně záleží na vašich jazykových schopnostech. Jak to třeba probíhalo loni: na izraelské hranici bylo otevřeno od půl sedmé do osmi večer (kromě pátku a soboty).

    Pasová kontrola byla formální, pak jsme museli zaplatit výstupní poplatek (kartou nebo hotově) ve výši 105 šekelů. Na základě toho jsme dostali nějaké potvrzení, které jste dali týpkovi v uniformě, který znovu kontroloval pas. Pak jdete kus pěšky mezi dráty k jordánskému stanovišti. Pokud nemáte Jordan Pass (psali jsme zde), dostanete formulář, do něhož vyplníte vcelku běžné informace. Cena víza se odvíjí podle toho, kolik času chcete v Jordánsku strávit, případně, pokud chcete navštívit památky, v nichž vás oškubou dostatečně (Petra apod.). Maximální cena víza byla 60 JODů.

    Od hranic nesmíte pěšky, takže vás čeká smlouvání s taxikáři. Pokud nebudete smlouvat, zaplatíte více než v Izraeli. Na sloupu sice visela cedule s ceníkem, ale taxikáři vám budou říkat, že je stará a ceny už neplatí apod. Doporučujeme udělat skupinu a náklady si rozdělit.

    Cesta zpět do Izraele je zdarma, ale je možné, že formalitami strávíte více času než při výjezdu. Zatímco Arabové vás mají na salámu a jde jim jen o peníze, Izraelci jsou zvědaví, jestli nejste agenti a nechystáte nějakou lumpárnu.

  6. Výlet do Egypta

    Do nitra Egypta jsme se nechystali, na Sinaj jsme se vydali jen na jeden den. Ušetřit, najíst se a odlovit nějakou tu krabici. No, ušetřit…

    Zase musíte zaplatit 105 šekelů za výjezd z Izraele. Poplatku se můžete vyhnout, jen když se v Egyptě ubytujete. Pak si můžete zažádat o prominutí a cestovat mezi státy, jak se vám chce. Pokud na to máte nervy. Musíte se každopádně prokázat potvrzeným ubytováním třeba z Bookingu.

    Pro návštěvu hraničního města Taba jsme nepotřebovali kupovat egyptské vízum, jen jsme platili pár egyptských liber za použití hranice.

  7. Ubytování v Eilatu

    V Izraeli si kromě teplot a neustálých kontrol budete připadat jako ve vyspělé Evropě. Naleznete tam stejné typy a standardy ubytování jako dejme tomu v Německu. Když jsme v Eilatu jen přespávali, šli jsme do hostelu. Očekávali jsme desetilůžkové pokoje, realita předčila realitu. Za něco málo než za tisícovku jsme měli dvoulůžkový pokoj se sprchou a televizí. Při druhé návštěvě jsme si dopřáli čtyřdenní slunnou dovolenou v klasickém hotelu vzdáleném od pláží asi půl kilometru. Cena za dva: 1 800 Kč (za noc). Žádné bulharské překvapení: koupelna s vanou, balkon s výhledem do palmové zahrady. K dispozici bylo relativně dost hotelů s cenou o třetinu nižší, ale koupelny byly sdílené.

    Vzhledem ke stálosti počasí je možné spát i pod širákem nebo si s sebou vzít vnitřní vrstvu stanu pro pocit soukromí. Máme vyzkoušeno například na okraji pláže Migdalor. Bez problémů. Kontroly jsou běžné kdykoliv a kdekoliv. Takový kousek od beduínské Sinaje nikdo neřeší spaní ve stanu.

    Zhruba na stejné úrovni jsou i ceny za ubytování v soukromí přes aplikaci Airbnb.

    Akabě se budeme věnovat v jiném článku, ale v ní jsme spali v pokoji se sdílenou koupelnou za necelé čtyři stovky. Ve dvou. Pokud však chcete vyšší standard, i v Jordánsku zaplatíte za dva lidi od 1 300 korun za noc. To samé platí i na egyptské straně.

  8. Průvodce po Eilatu | © Pixabay.com

    Ceny v Eilatu

    Ceny uvádíme rovnou po přepočtení na českou měnu.

    Jídlo na ulici se pohybuje od dvou stovek výše, v restauraci spíše kolem šesti. Pivo ke zdejší kultuře moc nepatří, za půl litru jsme se nikde nedostali pod stovku. Průměrná cena za kávu v kavárně byla kolem sedmdesáti korun. O něco vyšší oproti Česku jsou i ceny základních potravin. Mléko skoro čtyřicet korun, místní chléb kolem třiceti, spíše čtyřiceti korun.

    Srovnatelné nám připadaly ceny ovoce a zeleniny. Pivo i v obchodě stálo často přes čtyřicet korun za plechovku.

    Pro názornost – v sousedním Jordánsku jsme se na ulici najedli za stovku, v restauraci asi za čtyři.


Zatím žádné komentáře

Napsat komentář

Další články z kategorie Cestovní průvodce


💵

Šetříme vám peníze. Ukazujeme, kde zbytečně přeplácíte.

🖋️

Nejsme žádní poradci. Jsme novináři, naši prací je předávat informace.

😊

Skrblík je zdarma. Financuje nás reklama, ne peníze čtenářů.

Jsme féroví. Doporučujeme jen to, čemu sami věříme.

🙏

Jsme lidi a chybujeme. Nepřesnosti se však snažíme rychle opravit.

Rubriky
O nás