Televizní věštění, noční svlíkačky aneb jak se vydělává na lidské důvěře

Televizní věštci, erosenky a moderátorky údajně zábavných soutěží z diváků tahají peníze prostřednictvím duhových linek. Slibují jim za to peníze, zdraví, lásku, práci… tedy přesně to, po čem lidé touží. Ti jim věří a za jediný hovor jsou schopní utratit stovky až tisíce korun.

Stačí si v noci pustit televizi, a ať již je to Prima Family, Prima Cool, Barrandov nebo Óčko, nejspíše se na obrazovce zjeví Ivana Regina Kupcová Sádlová, Jana Demeterová nebo některá jejich upovídaná kolegyňka.

Proč se tyto pořady vysílají? To se na to někdo dívá?

Právě že se skoro nikdo nedívá. Jak je známo, komerční televize žijí z reklam, a poptávka po nočním reklamním prostoru je minimální. Dříve se proto recyklovaly reprízy filmů a dalších pořadů vysílaných přes den (náklady na reprízování byly naprosto minimální), poté někdo vymyslel interaktivní zábavné soutěže. Jejich princip je jednoduchý – stačí donutit co největší počet diváků, aby zavolali na linku s tarifikací 70 Kč za minutu.

Producenti těchto pořadů používají zbraně toho nejtěžšího kalibru. Kdo by nechtěl vyhrát balík peněz (pseudozábavné soutěže), dozvědět se, jak je na tom třeba se zdravím (věštění z vody, v lepším případě z karet), nebo svléknout další kus spodního prádla vcelku atraktivní moderátorky (televizní svlíkačka)?

Je jedno, co se povídá, je jedno, co se ukazuje, hlavně když diváci žhaví dráty!

Pohled do zákulisí aneb co vám čarodějka nepoví

O co víc pořad vypadá amatérsky a dělaný tzv. na koleně, o to víc důmyslné psychologie a triků je za kamerou. Pokud rozumíte dobře anglicky, doporučuji se podívat na propagační video jednoho z největších producentů těchto show.

Tento konkrétní producent má 24 studií ve čtyřech komplexech ve všech částech světa. V nich se natáčejí pořady distribuované do více než 40 zemí celého světa včetně Číny, Argentiny, Nigérie nebo Maďarska. Všichni moderátoři procházejí důkladným školením, aby každým slovem, každým gestem zajistili maximální možný počet volajících.

Proto to neustálé přepojování, blížící se konec vysílání, odpočítávání…

Ale tak tam zavoláme…

Komu to nedá a do studia zavolá, dočká se dalšího protahování. Nejprve si vyslechne kompletní nabídku a čekání na přepojení po výběru mu zpříjemní vyplní poslech “moudrých rad do života” nebo třeba erotických povídek. Zdali bude, nebo nebude volající přepojen do studia, se navíc neodvíjí podle počtu volání nebo délky hovoru.

Úvaha, že “jednou mi to určitě vezmou”, tak vede zpravidla jen k vysokému účtu za telefon. Při průměrné délce hovoru 5 minut a sazbě 70 Kč za minutu zaplatí volající za pár vlastně bezcenných informací 350 Kč. Pokud vydrží volat celých 40 minut (a že takových diváků není málo), čeká jej účet na telefon ve výši minimálně 2 800 Kč.

Co na to Skrblík

Skrblík vám radí nevolat. Obzvlášť pokud jste v komplikovanější finanční situaci. Šance, že zavoláte do studia a vyhrajete, je zhruba stejná, jako že vyhrajete peníze v automatu nebo jackpot v loterii. Tedy stejně mizivá.