Pavelkovo skrblení 83: Nevěřte svým automechanikům
Zase jeden skrblíkův zlý sen. Celý život jsem odjezdil v autech s benzínovým motorem. Před třemi roky jsem potřeboval inovovat vozový park, jinými slovy koupit si nové auto. Už léta se mi o auta i jejich koupi stará bývalý spolužák mé manželky, důvěřuji mu, postará se o věci, o které se moc starat nechci, zdarma uskladňuje pneumatiky a spousty dalšího. Zkrátka takový domácí praktický lékař přes auta.
Měl jsem auto vybrané, ale pak jsem si sedl do jiného, že si ho jako vyzkouším. A asi tušíte, jak to dopadlo. Odjel jsem v jiném autě, než pro které jsem si přijel. Ještě jsem se ptal, jestli není diesel problém, když většinu týdne jezdím jen do práce a zpět. „Ne, to už je dneska vychytaný,“ dostalo se mi odpovědi.
A výsledek: první a druhý rok stačilo filtr pevných částic jen vypálit. Na potřetí už to nešlo. Mrknu na internet, kolik taková sranda stojí. Asi jsem měl představu, že zase ne o tolik více než filtrační papíry do kávovaru. Protočily se mi oči, ceny se pohybují od šesti tisíc do několika desítek.
Nějaké rady na závěr. Třeba nevěřte svým automechanikům, i když jsou dlouholetými přáteli. Auta jsou tvrdý byznys. Dieselové motory opravdu vychytané ještě nejsou.
Paradoxem je, že chodím do obchodu s lístečkem a kupuji zásadně jen to, co mám na něm napsané, a pak přijdu k věci za takřka dvě stě tisíc a rozhodnu se naprosto emotivně. Takže největší poučení: i auta kupujte s lístečkem v ruce.
Zatím žádné komentáře