Pavelkovo skrblení 76: Moje zkušenosti s BlaBlaCar

Před dávnem jsem zde vychvaloval šetření peněz pomocí spolujízdy. Využíval jsem aplikaci jízdomat. Tato ryze česká aktivita byla v nedávné době pohlcena francouzskou službou nazvanou pro nás dětinsky BlaBlaCar. Momentálně funguje na prakticky stejném principu jako původní jízdomat.

Přibyly některé informace o řidičích i spolucestujících, více je samozřejmě uživatelů, protože využít můžete i zahraniční řidiče. Nevýhodou je skutečnost, že v okolních státech je služba zpoplatněna, a tak se dá něco podobného výhledově očekávat i u nás.

Blablacar využil před několika dny syn, který si odskočil domů z projektu Erasmus. Za cestu z Mariboru do Prahy zaplatil 640 korun. Týpek ve služebním Volvu mu nabídl, že ho nabere kdekoliv a přizpůsobil se mu i v Česku. Pokecali, domluvili nějaké kšeftíky. Žádné přestupování. Přímý autobus by vyšel na 1120 Kč – z pražského Florence na autobusové nádraží v Mariboru.

Když člověk není závislý na přesně daném datu, dá se jízda pořídit i levněji. Momentálně se ceny pro cestu zpět pohybují v rozmezí 460 až 1119 korun. Syn si nakonec vybral cestu s cizincem, se kterým si procvičí jazyk, za 813 korun. Už dopředu o něm ví, že má hodnocení pět z pěti, na facebooku má přes tisíc přátel, v autě nekouří, miluje poslech hudby a jezdí Seatem Leon. Samozřejmostí je osobní kontakt ještě před jízdou.

Syn jel dnes na pohovor do Prahy. Zkušebně si svou cestu také zaregistroval a nakonec vezl tam i zpět budoucího policistu. Ušetřil zhruba třetinu nákladů.
Osobně jsem velkým fanouškem spolujízdy. Už kvůli svým posledním zkušenostem s autostopem. Jako stopař jsem až na jednu výjimku stál u silnice jako trubka – a to se mi dříve nestávalo. A když jsem někoho vzal, vždy to byl opruz – jednou podomní prodejce, který se mi snažil vnutit řadu nesmyslů, podruhé svobodná matka shánějící sponzora pro své dítě, potřetí dvě holky z diagnosťáku.