Pavelkovo skrblení 40: Jak spořit

Minule jsem se dotkl výhodnosti investičního životního pojištění. Přemýšlel jsem, jak vlastně výhodně spořit, když nevěřím tomu, že by se o mě stát nebo snad dokonce děti jednou postaraly.

Vytvořil jsem si model, kdy budu spořit ještě dvacet let a na stranu dávat šest stovek a budu klikař, že se mé vložené peníze budou zhodnocovat třemi procenty.

V druhém pilíři, který je však prakticky mrtvým projektem, obzvlášť pro mě, vzhledem k věku, bych měl po dvaceti letech 448 768. V doplňkovém penzijním spoření (3. pilíř) bych měl 220 094 korun. Pokud by se mi stejným způsobem zhodnocovaly peníze v otevřených podílových fondech, pak bych za dvacet let měl na účtu 144 727 korun. V mém Investičním životním pojištění 126 295 korun, tedy méně, než kdybych peníze dával do štruzoku. Proč? Na vině jsou zřejmě poplatky. Zatímco v druhém pilíři jejich součet tvoří 14 009 Kč, ve třetím 16 811 korun, u Investičního pojištění by si banka či pojišťovna za dvacet let odečetly 51 593. Podotýkám, že jsem si většinu produktů vybral náhodně na internetu.

V případě podílových listů bych byl v plusu 727 korun. Většinu zisku opět požerou banky ve formě poplatků za každý pohyb, který se svými penězi udělám.

Zkusím ještě vše přepočítat očima optimisty, který očekává zhodnocení pět procent. Ano, tak teď už jsem v plusu i u investičního pojištění (o šest tisíc, poplatky jsou 55 377 korun). Podílové listy za stejnou dobu vynesly o 37 tisíc více. Jen pro zajímavost: z mých současných podílových listů jen jeden vydělává více než pět procent ročně. Bohužel zrovna v něm mám jen 4,02 % svých finančních prostředků. Největší podíl (18,75 %) mám v produktu, který se zhodnocuje dvěma procenty. Ale mám i šikulu, který se o dvacet pět procent propadl (u něj ale spekuluju na budoucí růst, ropa se, sakra, nebude rozdávat zadarmo).