SKRBLOG

Pavelkovo skrblení 13: Test rumunského zdravotnictví na vlastní kůži

Pondělí, 21. červenec 2014, Michal Pavelka

Než jsem odjel na v minulém díle avizovaný tábor, pročetl jsem si všechny Skrblíkovy rady a články vydané během mé nepřítomnosti. Zaujal mě především text o roamingu. V zahraničí jsem vždy mobil vypínal a zahrabával na dno batohu. Letos jsem to udělal ze zvyku také, ale několikrát jsem byl nucen něco řešit – mému sotva plnoletému synovi například jedna z politických stran nabídla kandidaturu v podzimních volbách a já mu to chtěl rozmluvit. Problémem bylo, že u Dunaje se míchal signál srbský a rumunský. Poslat SMS přes srbského operátora vycházelo na takřka deset korun, přes rumunského 1,99 Kč. Nakonec jsem sebral i dost odvahy, abych manželce zavolat.

„To voláš fakt ty?“ vyděsila se, navyklá za ta léta, že když jsem v divočině, moc toho o mně neví.

Pokecali jsme si a ejhle, z účtu mi zmizelo jen dvanáct korun.

Neplánovaně jsme na Expedici museli řešit i zranění jednoho studenta. Padající kámen mu rozčísl ukazovák až na kost. Můžu tudíž podat informaci i o rumunském zdravotnictví a o tom, jak na Balkáně řeší pojištění. Mimochodem v článku věnovaném na Skrblíkovi roamingu jsou i odkazy na zkušenosti s kartou pojištěnce v evropských zemích.

Leckdo balkánské zdravotnictví shazuje, nicméně vše proběhlo standardně. Lékařku výpravy překvapily v zásadě dvě věci: 1) všude se kouřilo, kouřil pacient v čekárně i lékař v ordinaci, 2) na dveřích v nemocnici nebyly zvenčí koule, takže dostatečně drzý pacient se dostal k lékaři daleko rychleji než by tomu bylo u nás.

Co se týká pojistky, student měl sjednané cestovní pojištění u VZP. Lékař si z průkazu opsal číslo a dál po nás nikdo nic nechtěl. Ani peníze, což překvapilo i naše rumunské průvodce, kteří se strachovali, že bez úplatku se moc daleko nedostaneme. Jediným nákladem byl nakonec doplatek za antibiotika, který uhradil náš řidič.

Než se vrátím z dětského tábora, můžete tipovat, na kolik nás vyjdou potraviny na jednoho účastníka a den. Náš hospodář je kouzelník, jíme pětkrát denně, většina účastníků přibere (já loni skoro dvě kila), hygiena u nás nenachází problémy a loni jsme dětem dělali jídla i z vepřové panenky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa zůstane utajena. Urážlivé nebo nicneříkající komentáře rovnou mažeme. :-)

Komentáře